Až nechutně rychle se blíží konec semestru, a mě je už jenom z tý představy špatně. Z prvního semestru si nepamatuju vůbec nic až na to, že člověk má nějaký ty svaly, tu a tam kost a jako bonus kloub. Haha, fakt chci vidět jak se to naučím na zkoušku všechno - asi mě bude muset něco ozářit
(mě ale spíš ozáří radioaktivní záření než idea)
Jelikož nejsem bohužel ten typ, který by se poctivě připravoval celý semestr, ale moje průpovídka
"Naah, na to je ještě brzo" se mi stala skoro denním chleba, čím dál častěji mě přepadají
stavy zoufalství, protože nestíhám a všechno se mi to nějak kupí. Jediné co mě utěšuje, že nejsem sama.
