Medikovy fáze zoufalství

    Až nechutně rychle se blíží konec semestru, a mě je už jenom z tý představy špatně. Z prvního semestru si nepamatuju vůbec nic až na to, že člověk má nějaký ty svaly, tu a tam kost a jako bonus kloub. Haha, fakt chci vidět jak se to naučím na zkoušku všechno - asi mě bude muset něco ozářit (mě ale spíš ozáří radioaktivní záření než idea)

    Jelikož nejsem bohužel ten typ, který by se poctivě připravoval celý semestr, ale moje průpovídka "Naah, na to je ještě brzo" se mi stala skoro denním chleba, čím dál častěji mě přepadají stavy zoufalství, protože nestíhám a všechno se mi to nějak kupí. Jediné co mě utěšuje, že nejsem sama.


   Je vtipné pozorovat, jak má každý své určité stavy v průběhu tohoto stavu. Nedávno jsme tyto fáze mapovali jedné nejmenované kamarádce (i když kdokoli kdo ji aspoň trochu zná bude vědět..no stalo se, snaha o anonymitu byla).
 Fáze 1.  - uvědomění si, že nestíhá, a nával depresivní nálady a příchod věty, že to je v prdeli.
 Fáze 2. - po chvilce přichází hysterický smích (jakože hodně hlasitý, a hodně hysterický)
 Fáze 3. - zase propad do špatné nálady
 Fáze 3a -  nastala na přednášce z anatomie (CNS - to mluví samo o sobě), kdy řekla, že by chtěla jít dolů a mlátit hlavou do zdi (nikdo jsme tomu nerozuměli, ostatní jenom potajmu brečeli do rukávů)
Fáze 4 - přichází fáze, kdy se ozívá jenom "Fuck it, fuck it all" - tato fáze se vrací v pravidelných cyklech a velmi často
Fáze 5 - přichází námi očekávaná fáze, kdy se ozve věta: "potřebuju panáka" a nebo "potřebuju pivo" - a vyráží do hospody - teda ne pokaždý!
Fáze 6 - smíření s tím, že je to ztracený a znovu nastupuje fáze 1

Moje zoufalství vypadá zase trochu jinak... minimálně mi přijde, že teď jsem v tomto stavu konstantně - zásadně se totiž váže k učení. Teď si ještě představte, když já, perfekcionista a control freak nejede podle plánu, nic mu nevychází - to je prostě na umření. Jo a mimochodem - povaha cholerika a karastrofisty ke klidu taky moc nepomůže.

Kdybych se měla pokusit shrnout jak to mám asi já, tak by to dopadlo asi nějak takhle:
Fáze 1: "Je to v prdeli, je to v prdeli, to nedám, musím se učit, udělám si plán abych to stihla!"
Fáze 2: Doopravdy se snažím učit, bohužel to nevydrží dlouho...
Fáze 3: Moje myšlenky jsou ve světě plným jednorožců, a já si uvědomím, že už půl hodiny zírám do stěny
Fáze 4: Propadám panice, protože zase u učení usínám a už jsem strašně pozadu s tím co jsem si naplánovala
Fáze 5: Chci brečet (jsem ale silná a vydržím nebrečet!)
Fáze 6: Snažím se přemluvit ke snaze
Fáze 7: Jsem doopravdy v prdeli, protože vůbec nestíhám a místo nasazení vysokého tempa učení můj mozek vypíná a odmítá spolupracovat a youtube, facebook, mobil, tužka, stěna, cokoli je hrozně zajímavý!
Fáze 8: Hledám nabídky zaměstnání
Fáze 9: Smíření s tím, že jsem debil, že jsem se měla učit víc a že mě vyhodí

- občas se mi do toho ještě prokládá fáze běsnění - jsem totálně naštvaná, mlátím se vším co jde, a pomalu se bojím sama sebe.

Dneska jsem se chtěla fakt učit. Zaprvý musím říct, že už jenom to, že se učíte něco, co nechápete, takže si to nepamatujete, je strašně demotivující, A tak se snažím, a že si najdu obrázky mozku.. tak tady máte ukázky u čeho jsem nakonec skončila....ale aspoň to bylo minimálně trošku k tématu....

No není to rozkošný? Kdo z nás by nechtěl posvačit mozek se šunkou a sýrem, nebo si dát frontální lalok pravé hemisféry? 

PS.: Jak poznáte, že to s vámi jde z kopce? Když jste nikdy kafe nepili - jakože vůbec, první semestr a část druhého taky ne a teď si objednáváte kafe a prosíte o dvojitou dávku... 

PPS.: už vám nebudu slibovat jak budu psát články častěji.. všichni jsme dost inteligentní na to, abychom věděli, že bych kecala.

Z.