Letní Dobronice.

       Po skoro 2 měsících prázdnin, kdy jsem se skoro s nikým z mediny neviděla, mi už pomalu hrabalo z celý rodiny. Člověk si až nechutně rychle odvykle na jakoukoli kontrolu - v Praze si můžu dělat kdy a kde chci, co chci a tady mám křížový výslech jakmile se pokusím vystrčit nos z domu.

     Proto jsem se na Dobronice těšila jako malý dítě, pomalu jsem si škrtala dny v kalendáři jako děti, co čekají na Ježíška :D Mám ale jednu dokonalou vlastnost - ať jedu kamkoli a těším se sebevíc, den před tím nikdy nechci odjet, chci jenom ležet v posteli a čumět do stropu :D

Vypisovat tady celý průběh Dobronic, to by bylo na román a Vás bych stejně uspala jako hady. Takže tady máte pár perel a super rady z Dobronic. (i tak to je docela román.)

Jak si uživám volno.

     Prázdniny jsou krásně opojná věc. Vlastně nic nemusíte. Maximálně tak se najíst a občas udělat nějakou aktivitu, kterou po vás chce rodina. Potom, co jsem se domů vrátila z anatomie, jsem doopravdy neudělala nic jinýho, než že jsem spala, občas jsem udělala velikou sportovní aktivitu - slezla jsem 17 schodů a udělala asi 10 kroků abych se dostala k lednici, po jejímž vyrabování jsem zahájila vrcholový výstup 17ti schodů nahoru. Pak jsem se ,,samou námahou" zase svalila k televizi a užívala si nicnedělání, hlavně toho pocitu, že nemusím pořád ležet v knížkách.

Jak jsem nějak zvládla prvák

*famfáry* Nevím jak se tohleto všechno stalo, ale nějak se mi povedlo vším proplout a já dneska dodělala poslední zkoušku, takže mi oficiálně začínají prázdniny! (no, ne že bych neoficiálně neměla prázdniny už od chvíle, co jsem udělala anatomii..)

   No, co bych řekla o mně a anatomii... zkoušku jsem si dala 14 dní od začátku zkouškového a udělala si plán. Bez plánu já nedám ani ránu, díky tomu že jsem trošku control freak (ale fakt jenom maličko), tak já klidně pojedu bez spánku ale svůj plán budu dodržovat. :D Já vím, trošku pošahaný.. stane se.

Věděla jsem, že se doma učit nemůžu, protože:
1. doma se mi líp spí a tím usínám hrozně brzo, a spánek 10-12 hodin pro mě není problém
2. mama hotel je super, ale budu o to víc lenivá
3. taťka je doma do 12ti a chce si povídat
4. ve dvě přijíždí ze školy brácha, který se dokáže hodně rozvášnit při LoLku ,co hraje skoro 24/7 a naše      zdi jsou fakt tenký, takže to je jako kdyby vám řval do ucha
5. budu nesnesitelná

Medikovy fáze zoufalství

    Až nechutně rychle se blíží konec semestru, a mě je už jenom z tý představy špatně. Z prvního semestru si nepamatuju vůbec nic až na to, že člověk má nějaký ty svaly, tu a tam kost a jako bonus kloub. Haha, fakt chci vidět jak se to naučím na zkoušku všechno - asi mě bude muset něco ozářit (mě ale spíš ozáří radioaktivní záření než idea)

    Jelikož nejsem bohužel ten typ, který by se poctivě připravoval celý semestr, ale moje průpovídka "Naah, na to je ještě brzo" se mi stala skoro denním chleba, čím dál častěji mě přepadají stavy zoufalství, protože nestíhám a všechno se mi to nějak kupí. Jediné co mě utěšuje, že nejsem sama.