Jak si uživám volno.

     Prázdniny jsou krásně opojná věc. Vlastně nic nemusíte. Maximálně tak se najíst a občas udělat nějakou aktivitu, kterou po vás chce rodina. Potom, co jsem se domů vrátila z anatomie, jsem doopravdy neudělala nic jinýho, než že jsem spala, občas jsem udělala velikou sportovní aktivitu - slezla jsem 17 schodů a udělala asi 10 kroků abych se dostala k lednici, po jejímž vyrabování jsem zahájila vrcholový výstup 17ti schodů nahoru. Pak jsem se ,,samou námahou" zase svalila k televizi a užívala si nicnedělání, hlavně toho pocitu, že nemusím pořád ležet v knížkách.

     To, že jsem před sebou měla ještě latinu a humáč před sebou mi nijak nebránilo v tom, abych si zahájila prázdniny. Minulý týden jsem se vystěhovávala z kolejí. Naštěstí mi s tím přijela pomoct mamka, jinak bych to totiž odvážela ještě rok. Jeden obří kufr plný oblečení jsem domů odvezla už předtím a přišlo mi, že toho nemám na koleji tolik, tak jsem sebevědomě oznámila, že bude stačit na ty věci 1 kufr a košík, abychom do něj daly nádobí... ha ha ha, on stačil kufr a košík, ale jako bonus k tomu bylo ještě asi 10 tašek, koberec, kytka, lampička, a tuna dalšího bordelu. Stane se. Místo toho, abych jela jako hodné dítě s maminkou domů, jsem šla na Motolský parník, a byla jsem z toho nadšená jako měsíček na hnoji. (Rada - Náplavka je dlouhá, a když jdete na parník jako já v podpatcích, tak vás budou bolet nohy ještě než dojdete a navíc se cesta stává chodníkem utrpení a strachu o to, abyste si moc neokopali na těch kostkách podpatek.) Vůbec jsem na tuhle akci vlastně neměla jít, ale měla jsem kliku a úžasný kamarády. Po lístcích se vždycky jenom zapráší a já měla den předtím zkoušku, takže hádejte, jak mě 24 hodin před zkouškou zajímala nějaká loď na Vltavě. Dopoledne v den, kdy parník vyplouval, mi kamarádi zavolali, že pro mě mají lístek. Já už byla odstěhovaná z kolejí, na Černým mostě na nákupech. Tak jsem udělala na mamku smutný oči, vytáhla nějaký šaty z kufru a jela zpátky :D (Mamka měla super průpovídku o mým stylu oblékání: ,,No jo, ty se oblékáš tak, aby když půjdeš po ulici a někdo se tě náhodou zeptá, jestli nechceš na nějakou fancy koktejlovou party, tak abys mohla říct že  naštěstí jsi na to "náhodou" vhodně oblečená a můžeš :D ) Den potom jsme s kamarády jeli ke mě domů a jako 3 hroši jsme se hrošili v bazénu.

    A co teď? Teď plánuju s rodinou jet do Provence na poznávačku, na což se musím psychicky připravit a obrnit se trpělivostí. Zkuste spolu totiž být 14 dní v kuse v jednom autě s cholerikem (vlastně dvěma, když počítám i sebe) a pubertálním sourozencem, který zkouší, co všechno vydržím. Ale mám s sebou připravených asi 5 knížek a kvalitní sluchátka, který krásně těsní (kdyby bylo nejhůř, beru si s sebou i špunty do uší), tak doufám že to zvládnu. Snad. Stejně se všichni pohádáme jako vždy ještě před odjezdem.

   Jinak jsem zahájila sezónu ,,Moje šikovné pracičky" - aneb dokresli co jsi přes semestr nestihla, nakresli nové věci, ušij si šaty (ha ha ha, to poslední asi fakt nevyjde),........ Po Francii hodlám taky zahájit sezónu ,,Hýbni tím líným zadkem". Bože to bude trapný až se hýbat nebudu. (Trošku doufám, že jsem si tímhle na sebe ušila bič a ti co mě znají mě budou hlídat - a prosím, když to nebudu dodržovat, posílejte mi tohle - Shame, ale zas ne moc, ráda bych nezešílela.)

Z.