Jak jsem první týden přežila.

   Už to není sranda. To je to, co mě děsí nejvíc.

   Do Prahy jsem přijela v neděli, a společně s pomocí celé rodiny jsem přestěhovala snad půlku mého pokoje na koleje. Od jedné hodiny byl Welcome day - provázení prváků po chodbách Bradavic (Motola). Co vím jistě je, že kdyby mě tam někde nechali, tak už nikdy nenajdu cestu ven, ztrácím se úplně všude, natož v bludišti. Z Motola jsme se přesunuli do anatomického ústavu na Karláku a následně na Plzeňskou.. No, když jsem to tam viděla.. připomnělo mi to budovy nějakého strašidelného tábora. Den byl zakončen v Dr. Vojákovi, fakultním klubu, ten poznáme velmi dobře řekla bych :D

   Pondělí bylo fajn. Byl jenom humáč. Z hodinu a půl dlouhé přednášky vím hlavně to, že mě tam moc často neuvidí, nejsem typ člověka, kterého baví filozofování - nemám na to prostě mozkové buňky :D. Odpoledne jsem měla tělocvik a zkoušku odvahy - dostat se do Hostivaře. To jsem zvládla jenom díky kamarádce, která znala cestu, sama bych tam nedojela. Co na ten volejbal říct.. asi to, že skoro 30 lidí je na jedno hřiště doopravdy málo :D Bohužel pondělím taky končila krásná pohoda a nicnedělání.

Jak jsem se na koleje stěhovala.

   Nastal ten moment, kdy se mi čím dál tím víc blížil nástup do školy a moje nadšení postupně opadávalo a střídal ho pocit zděšení, že mi už začíná škola a po čtyřech měsících nicnedělání budu muset zase rozpohybovat mozkové závity.

  

   Ještě však než tento moment nastal, jsem se musela přestěhovat na koleje. Měla jsem se sice stěhovat až 29. září, ale moje velmi rozvinutá logika mi řekla, že bude lepší, když přijedu už 28. (ne, vůbec mě nenapadlo že by to mohl být problém když se státní svátek), protože jsem jela z hor, kde jsme byli s partou Pražáků, tak jsem se nechala hodit do Prahy. Ubytovací kancelář je vždy otevřená jenom do 15 hodin (ne ve svátky..) a já jsem dorazila"už" o půl čtvrté... Takže když se to vezme kolem a kolem, tak ne zase až tak pozdě! No, prostě jsem zjistila, že tam už nikdo není a šla jsem dělat na vrátnici smutné oči.