Jak jsem se oficiálně stala medikem

A je to tu, oficiálně jsem se stala studentem prvního ročníku medicíny - dostala jsem na to dneska papír (tedy asi 100). Nebudu lhát, po přijímačkách jsem skončila první pod čarou, takže jsem byla přijatá až na doplňkové řízení.. ale i to se počítá!

 Čím začít.. začala bych třeba tím, že nejsem ten člověk, který už od chvíle, kdy byl schopen rozumně uvažovat, věděl, že z něho bude jednou doktor. Upřímně jsem si prošla mnoha fázemi, kdy jsem asi do 11 let chtěla být veterinář (pak jsem zjistila, že bych se nestarala jenom o kočky a psy, ale že bych třeba musela strkat krávě do zadku ruku). Z veterináře tedy sešlo a já si řekla, že budu architekt. To jsem zrušila na začátku 3. ročníku na gymnáziu, kdy jsem ochutnala, jak děsivá deskriptiva je. V té chvíli jsem si vážně uvažovala nad profesí chemika (paradoxní, poté co jsem jeden rok chemii z celého srdce nesnášela) a zároveň jsem měla sen stát se módní návrhářkou (z té sešlo po očekávaně neúspěšných talentových zkouškách). A tak jsem si podala přihlášky na 4 školy - 2 chemie a 2 medicíny (a ty jen tak, aby se neřeklo).

Upřímně vám můžu říct, že jsem s ledovým klidem a vážným výrazem v tváři komukoli ve svém okolí oznamovala, že na medicínu se nedostanu a že tam nechci. Nechtěla. Doopravdy. První vlaštovky, že bych tam mohla chtít jít přišly v den, kdy jsem napsala přijímací zkoušky. Když jsem je dopsala, začala jsem si říkat, že by to nemuselo být špatný. V tom mě utvrdilo i to, že jsem se dostala do 2. kola (to mě utvrdilo hlavně v tom, že asi nebudu tak pitomá, jak jsem si myslela). A tak nějak to skončilo tím, že jsem se na medicínu nakonec dostala (což je po tom, co jsem pro to udělala a neudělala, zázrak).

Nebudu lhát, moje okolí (hlavně rodina), si ze mě dělá legraci. Prý že to věděli, že to takhle dopadne. Říká mi to hlavně mamky strana, protože můj případ je pomalu jako okopírovaný s případem mojí maminky.

Trochu se studia bojím, nejsem člověk, který by se hroutil z každého testu, ale zase mi moje svědomí neumožní se na něco vykašlat. (občas si teda bere dovolenou..). Zároveň jsem extrémně líná. Na druhou stranu jsem zase strašně aktivní, nacpu se všude kam to jde (občas i tam, kam to na první pohled nejde), takže ještě předtím, než jsem byla přijatá, jsem si aktivně zarezervovala koleje, abych byla tam, kde chci být.

Nechci sem psát o jednotlivých předmětech, na to je na internetu spousta blogů, kvalitnějších než tento, Chci spíše sdílet to, jaké to je býti medikem, a jaké útrapy na mě budou čekat. No a nebude jich málo....

Z.